technický pojem
Turingův test
Turing test
Turingův test pomáhá úředníkům pochopit, co vlastně znamená, že systém „působí inteligentně“. Ukazuje, že schopnost stroje odpovídat jako člověk ještě neznamená, že rozumí kontextu, etice nebo odpovědnosti. Tento rozdíl je klíčový při rozhodování, kdy a jak využívat umělou inteligenci ve veřejné správě.
Na rozdíl od Kávového testu, který zkoumá praktickou orientaci a schopnost jednat ve fyzickém světě, se Turingův test soustředí na jazykovou stránku a schopnost stroje vést přesvědčivý rozhovor. Společně oba testy ukazují, že „inteligence“ může mít různé podoby — od komunikace po adaptaci na prostředí.
Turingův test je myšlenkový experiment, který představil britský matematik Alan Turing v roce 1950. Navrhl jednoduchý princip: pokud stroj dokáže vést rozhovor tak, že člověk nepozná, zda komunikuje s člověkem nebo s počítačem, lze říci, že má „inteligenci“. Turingův test se stal jedním ze základních konceptů při zkoumání umělé inteligence a otázky, co vlastně znamená „myslet“.
Princip Turingova testu
Turingův test zkoumá, zda stroj dokáže komunikovat tak, aby člověk nerozpoznal, že nemluví s jiným člověkem. Přesvědčivá odpověď však neznamená porozumění – AI generuje výstupy výpočtem pravděpodobností, nikoli pochopením významu nebo záměru.
Ve veřejné správě to znamená, že chatbot nebo jazykový model může působit lidsky, ale stále jde o nástroj bez hodnot, empatie či odpovědnosti. Úředník musí rozlišovat mezi dojmem inteligence a skutečnou spolehlivostí systému.
Rozdíl mezi strojem a člověkem
Stroj a člověk se zásadně liší v tom, jak přistupují k informacím a rozhodnutím. Stroj pracuje s daty a pravděpodobnostmi, jeho odpovědi jsou predikce na základě trénovaných vzorů a algoritmů. Člověk chápe kontext, etické dopady a hodnoty, dokáže přemýšlet kriticky a nést odpovědnost za svá rozhodnutí.
Tento rozdíl je klíčový při navrhování služeb: systém může poskytovat automatizované odpovědi, ale vždy je nutné určit, kdy do procesu zasahuje člověk a kdy stroj jen podporuje rozhodování.
Rizika při odhalování Turingova testu
Moderní generativní modely mohou Turingův test „úspěšně složit“, přesto však často vytvářejí nepravdivé nebo smyšlené odpovědi. Tyto jevy, označované jako halucinace, mohou být při komunikaci s občany zavádějící.
Je proto důležité, aby úředníci i dodavatelé technologií transparentně informovali o tom, že odpovědi vytváří AI model, který neověřuje fakta, ale pracuje s pravděpodobnostmi. Odpovědnost za obsah i rozhodnutí vždy zůstává na lidské straně.
AI GRAMOTNOST
Proč to má znát i úředník?
Turingův test připomíná, že cílem veřejné správy není vytvářet stroje, které se „tváří jako lidé“, ale nástroje, které spolehlivě, transparentně a spravedlivě podporují rozhodování.
Úředník, který rozumí Turingovu testu, dokáže rozpoznat, kdy je interakce s AI užitečná a kdy může být zavádějící. Umí také vysvětlit občanům, jak systémy fungují, a posílit tak důvěru v jejich používání.
Tento pojem tak pomáhá oddělit mýtus o „chytré“ AI od reality algoritmů, které pouze napodobují lidské chování. Díky tomu se veřejná správa může rozhodovat na základě porozumění, nikoli dojmu.